Téměř každý den slyšíme o tom, jak by se mělo přerozdělovat světové bohatství, aby byl svět spravedlivější. A vždy je tam jednoduché řešení. Bohaté více zdaníme a chudým více přerozdělíme. Má to dvě ALE.
1, bohatí nechtějí vydělávat více, aby jim bylo více daněno.
2, chudí nechtějí pár korun navíc vydělat prací, když je mohou dostat.
Nepatřím ani mezi bohaté ani mezi chudé, podle hodnoty majetku. Cítím se bohatým jinak. Tak si mohu dovolit pohled na obě skupiny. Bohatí lidé se v 99% dostali ke svému bohatství prací, umem a znalostmi. Samozřejmě jsou také ti, kteří majetek zdědili, ale další generace buď jsou šikovné, pracovité, mají um a majetek dále navýší nebo majetek po svých předcích jednoduše rozhází a stanou se chudými. Bohatí ve většině případů znají cenu peněz. Vědí, že je důležité raději investovat než spotřebovávat a proto jejich bohatství roste.
Samozřejmě s narůstajícím bohatstvím se daleko rychleji bohatne. Jednoduchý příklad: zaměstnanec vydělá 20.000 měsíčně a jeho životní náklady jsou 19.000. Ve většině případů utratí 20.000 místo toho, aby investoval 1.000 korun, které za 5 let lze zhodnotit minimálně na 80.000 /5 x 12.000 = 60.000 + 20.000 zhodnocení/. Za 5 let má takový zaměstnanec nulu na účtu, ale mohl začít dalších 5 let s 80.000
Pokud má zaměstnanec příjem 24.000 měsíčně a náklady 19.000, zde již s větší pravděpodobností bude měsíčně odkládat 5.000 korun. Za 5 let může dosáhnout úspor 5.000 x 5 let x 12 měsíců = 300.000 a při stejném zhodnocení 20.000 korun má na účtu 320.000 – základ pro vlastní bydlení, investice do finančních produktů, podnikání apod.
I když „bohatší“ zaměstnanec zhodnotil své úspory o stejných 20.000 jako „chudší“ a tedy v poměru k úsporám méně, ve skutečnosti má po 5 letech 320.000 narozdíl od „chudšího“. A přestože „chudší“ zaměstnanec si užil o 60.000 korun více, necítí se štastnější ani bohatší. Naopak. Po pěti letech je rozdíl mezi oběma ještě větší, stejně jako pocit křivdy a touha po vyšším zdanění těch „bohatších“.
A ač se nám to líbí nebo ne, ve volbách máme všichni jeden hlas, ale po volbách je hlas těch bohatých silnější než těch chudých. Nehledě na to, že bohatý má levnější úvěry, nižší poplatky v bankách atd. Proto se vyplatí investovat a být štastnější, než spotřebovávat a ze své „chudoby“ vinit celý svět.