Pro mnoho lidí to může znít neuvěřitelně nebo si mohou myslet, že jsem ředitel nadnárodní společnosti a můj měsíční příjem, odměny a případný zlatý padák se pohybuje v miliónech korun nebo ještě lépe EUR, když je moje nejlepší investice zaměstnání.
Čas je faktor, kterého si s přibývajícími léty dokážeme více vážit a více si uvědomujeme jeho důležitost. Kolikrát jsem si řekl, kdybych začal když mi bylo deset, dvacet, třicet …. A protože jsem si to řekl mnohokrát a vždy byl ten daný věk pryč, snažím se fungovat opačně. Začnu dokud je mi 40, než mi bude 50, dokud mi není 60 🙂
Pamatuji si to jako dnes. nastoupil jsem do prvního zaměstnání a po prvních dnech jsem zjistil to, co mi rodiče říkali a já si myslel své. Skončilo mi dětství. Byl jsem nejmladší člen týmu, tím pádem jsem dostával nejméně zajímavou práci, za nejméně peněz a moje nulová praxe neumožňovala diskuzi se zkušenými kolegy na téma „rovnoprávnost zaměstnanců“. Když jsem jen náznakem otevřel takové téma, s radostí, které po těch letech rozumím, mi nabídli jejich práci, jež byla natolik odborná, že jsem se pokorně vrátil ke svému stolu zelenáče. „Můj život skončil“ napadlo mě nejednou. Cokoli mělo být za 5 let, zdálo se mi jako nikdy nedosažitelná budoucnost. Když jsem za pár let byl téměř šikovný jako mí starší kolegové, jen jsem se pousmál nad nově příchozím mladíkem. Měl ten výraz v očích jako já před lety.
Nejlepší investice
Čas ubíhal a pomalu se mi otevíraly oči. Začínal jsem chápat, jak je důležité nekoupit si vše na co mi stačila výplata, kterou jsem si tak pracně vydělal. Zjistil jsem, že neexistuje nespravedlnost, protože kolegové o 10 let starší mají auto, byt nebo chatu a já nemám nic. Já jsem měl výhodu věku, jen jsem to tenkrát neviděl. Kdo měl 40 let, byl pro mě starý a všechny nad 50 jsem skoro litoval, že jejich život jde do finále.
S úsměvem na rtu vzpomínám na chvíli, kdy jsem byl vyhlášen jako jeden z TOP prodejců a dostal poukaz na nákup značkového oblečení v hodnotě 10.000 korun. Ten pocit ve mě přetrvával dlouho a na pódiu, kde jsem stál s několika kolegy jsem si řekl. Tohle chci ještě zažít. Nebylo to ani tak náročné a netrvalo to dlouho. Stačilo začít a vydržet.
To byl možná jeden z mých životních zlomů, kdy jsem pochopil, že spoustu věcí lze dokázat. Stačí čas, píle a vytrvalost. A výsledek se dostaví rychleji, než se nám na začátku zdálo. Ano, zaměstnání bude moje nejlepší investice.
Vykašlal jsem se na to, jestli někdo jiný vyhrál v loterii, něco zdědil nebo zkrátka ho měl šéf více v oblibě. Řekl jsem si, když to dokázal Martin a Petra, zvládnu to také.
Opustil jsem myšlenky, jak najdu zázračný recept na zbohatnutí, jak budu velký podnikatel, vymyslím to, co všichni budou chtít. Rozhodl jsem se pro to, co mě v životě posunulo o velký krok nebo spíše skok dále. Každý den jsem v práci přidal 10%. Náročnost práce se výrazně nezměnila, ale výsledek ano. To mi umožnilo získat jinou práci a poté ještě jinou. Pochopil jsem, že pokud člověk nepracuje kvůli zaměstnavateli, ale kvůli sobě, může najít lepší práci a být v ní úspěšný. Lepší práce mi přinesla vyšší spokojenost a finance navíc. A tam byl jeden z mých začátků, kdy jsem se odpoutal od myšlenky, všichni ostatní mají štěstí a mají se lépe než já a přešel k myšlence, chci jet k moři, chci byt, chci dům a k tomu vede jediná cesta. Moje píle.
Mám rád film Mr. Nobody, v češtině Pan Nikdo. Ve svých 40 letech jsem se rozhodl začít běhat. Vypadá to snadnější než to je a než se člověk dočte na internetu. Můj první běh skončil asi po 100 metrech na hranici infarktu 🙂 Když jsem se za rok účastnil 5 km běhu Night run a doběhl ve středu startovního pole, byl jsem na sebe pyšný. A to díky tomu, že po mém prvním 100 metrovém běhu se skoroinfarktem jsem si opakoval poslední větu z jedné scény tohoto filmu…
Vezmu si dívku, která je se mnou na téhle motorce. Budu bohatý. Budeme mít dům. Velký dům. Žlutě vymalovaný se zahradou. A dvě děti. Paula a Michaela. Budu mít Convertible. Červené Convertible a bazén. Naučím se plavat. ….nepřestanu, dokud to nedokážu